Výstava UNESCO 2012
Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Památky UNESCO - sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci

Sloup Nejsvětější Trojice se nachází v historickém centru města Olomouce. Tento pamětní sloup, stavěný od počátku 18. století (dokončen 1754), je nejpozoruhodnějším příkladem památky specifické pro střední Evropu v době baroka. Má vysokou symbolickou hodnotu, protože je reprezentantem hluboké náboženské víry a zároveň i občanské hrdosti, která dala sloupu vzniknout. Návrh sloupu je nepochybně nejoriginálnějším dílem Václava Rendera, jehož mimořádná aktivita, umocněná štědrou finanční podporou řady mecenášů, umožnila stavbu této památky. Jejím hlavním tématem je oslava církve a víry, vyjádřená formou monumentálního uměleckého díla. To v sobě spojuje urbanistické a architektonické řešení s proporčně vyváženou, mimořádně bohatou sochařskou výzdobou. Památka ve stylu označovaném jako olomoucké baroko se tyčí do výše třiceti dvou metrů, a to na kruhovém půdorysu o průměru 17 m. Sloup zdobí řada kvalitních kamenných soch s náboženskou tematikou, které jsou dílem význačného sochaře Ondřeje Zahnera a dalších moravských umělců, např. vrcholová sousoší z tepaného měděného plechu vytvořil zlatník Šimon Forstner. Svými kolosálními rozměry, které nemají obdobu u památek tohoto typu, svou sochařskou výzdobou a kvalitou svého uměleckého provedení je sloup Nejsvětější Trojice naprosto výjimečný. Výjimečnost sloupu podtrhuje existence kaple uvnitř sloupu a kombinace použitých materiálů.

 

V roce 1995 byl význam sloupu posílen prohlášením za národní kulturní památku. O pět let později byla uznána jeho výjimečná univerzální hodnota, na základě které byl zařazen na Seznam světového dědictví. Prvotním záměrem byl zápis celého souboru v rozsahu národní kulturní památky, tedy spolu s kašnami. Světová mimořádnost byla nakonec při expertním posouzení přiznána sloupu, jedinečnému i z hlediska technického řešení. Potřeba prověřit stav sloupu podnítila již počátkem 90. let 20. století zájem o jeho citlivou konzervaci. Komplexní restaurování kamenných i kovových částí sloupu proběhlo v letech 1999–2001 pod vedením restaurátorů Ladislava Werkmanna a Ivana Housky. Po důkladném restaurátorském průzkumu v roce 1997 bylo sejmuto osm nejvíce poškozených kamenných soch – sv. Jáchyma a sv. Anny, sv. Jana Křtitele, sv. Josefa a sv. Vavřince z třetího podlaží, sv. Jana Nepomuckého a sv. Blažeje ze druhého a sv. Floriána z prvního podlaží. V průběhu prací byly demontovány rovněž postavy dvanácti andělů-světlonošů. Náročným rozebráním a znovuosazením musely projít také balustrády a schodiště po obvodu sloupu. Z restaurátorského průzkumu vyplynula rovněž nezbytnost demontovat ze sloupu měděné sochy – vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice s archandělem Michaelem a sousoší Nanebevzetí Panny Marie, u nichž byla provedena revize pláště a konstrukční řešení kotevních prvků. Celou podrobně dokumentovanou akci provázela bohatá propagace. O průběhu restaurování byl natočen dokumentární film. Aktuální stav prací byl prezentován na internetu a v informačním centru olomoucké radnice.