Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Památky UNESCO - historické jádro Kutné Hory s kostelem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci

Kutná Hora: historické jádro města s kostelem sv. Barbory a katedrálou Panny Marie v Sedlci

Bývalé královské horní město Kutná Hora společně s cisterciáckým klášterem v Sedlci patří k nejpůsobivějším historickým sídlům Evropy. Urbanistická skladba města a výtvarná kvalita hlavních architektonických areálů řadí od roku 1995 tyto dvě lokality mezi památky zapsané na Seznamu světového dědictví. Díky mimořádnému bohatství z rozsáhlých nalezišť stříbrné rudy a královské mincovně ve Vlašském dvoře byla Kutná Hora ve středověku „pokladnicí českého království“ a druhým nejvýznamnějším městem po Praze. Sedlecký klášter byl na přelomu 13. a 14. století považován za „pokladnici českých králů“, kteří si od sedleckého opata vypůjčovali obrovské peněžní sumy. Rozvoj důlní techniky, umožňující dosáhnout větších hloubek těžby přinášející městu i království bohatství, vyvrcholil koncem 15. století. Před polovinou 16. století však došlo k zatopení nejvýznamnějších dolů. Začala tak stagnace města, které si i přes zubožení třicetiletou válkou, přestavby, mnohé dostavby i ztráty v 19. století, kdy se město zbavilo mnoha středověkých staveb i hradeb s branami, zachovalo jedinečný architektonický výraz a atmosféru.

V roce 1961 byla Kutná Hora vyhlášena městskou památkovou rezervací, na dlouho jedinou ve středních Čechách a dodnes jedinou památkou zapsanou na Seznamu světového dědictví UNESCO v tomto regionu. Z dnešního pohledu se jeví historické jádro jako stavebně stabilizované a velkoryse obnovované. Každoročně ho navštíví statisíce turistů, ale vždy tomu tak nebylo. V šedesátých letech 20. století bylo město dokonce odborníky charakterizováno jako stavebně nejohroženější v tehdejším Československu. Havarijní stav historického jádra způsobilo několik faktorů – hustě poddolované a nestabilní podloží sycené poškozenou kanalizací, těžká doprava vedená přímo středem města, ale především zanedbání údržby stavebních objektů. Na počátku sedmdesátých let byla proto zahájena rozsáhlá sanace podzemí, na kterou navázaly opravy jen několika nejvýznamnějších solitérů. Městské jádro bylo jako celek ve velice zanedbaném stavu, docházelo k demolicím některých historických domů a ještě v osmdesátých letech se uvažovalo o redukci rozlohy památkové rezervace.

Až politické a rozsáhlé vlastnické změny po roce 1989, zejména však zápis historického jádra Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou v Sedlci na Seznam světového dědictví v roce 1995 přinesly zcela zásadní změny v přístupu k tomuto unikátnímu celku. Státní dotační programy umožnily jeho postupnou a systematickou obnovu. Z nejvýznamnějších akcí devadesátých let připomeňme opravu trojstanových střech a výměnu krytiny na chrámu sv. Barbory, restaurování vedle stojící kaple Božího Těla zařazené předtím na seznam 100 nejohroženějších památek světa. Restaurování se po letech dočkal také interiér barokního kostela sv. Jana Nepomuckého a postupně se začaly proměňovat i veřejné prostory města díky nové zádlažbě hlavního náměstí, Jungmannova náměstí a přilehlých ulic.

Z iniciativy městského úřadu byla v roce 1997 založena „Nadace Kutná Hora – památka UNESCO“, zabývající se dokumentací historického jádra. Důkazem, že novou situaci se v Kutné Hoře podařilo zvládnout se ctí, je skutečnost, že město v roce 2000 obdrželo od Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska cenu za nejúspěšnější realizaci Programu regenerace.

První dekádu 21. století lze bez nadsázky považovat za vyvrcholení celého předchozího období co do rozsahu stavebních a restaurátorských akcí. Na čelním místě stojí obnova obou kutnohorských „katedrál“, a to chrámu sv. Barbory a bývalého konventního kostela v Sedlci, postupující po etapách více jak osm let, během kterých se řešila řada složitých metodických i technických otázek a hlavně se prohloubila dokumentace o těchto vynikajících stavbách. Rozsáhlou adaptací objektu bývalé Jezuitské koleje vznikla po Národní galerii v Praze druhá největší galerie v Čechách. Celkovou obnovou prošel i Vlašský dvůr, kostely Všech Svatých a Panny Marie Na Náměti, Kamenná kašna. Ke konci dekády byla započata obnova a statické zajištění kostela sv. Jakuba a objektu arciděkanství.

Samostatnou a výraznou kapitolu tvořila obnova domovní zástavby. Rozsáhlé opravy a rekonstrukce více jak stovky domů odhalily cenné vnitřní detaily a konstrukce, čelní místo zde zaujímá srub v prvním patře Hrádku, který byl v letech 2004–2006 restaurován a zpřístupněn veřejnosti. Stěžejní akcí obnovy historického jádra města se pak stala rekonstrukce komunikací, zahrnující v letech 2009 až 2011 dvacet ulic, čtyři náměstí a dva parky. Přitom nešlo jen o obnovu povrchů, ale o celkovou rekonstrukci komunikací včetně přeložek inženýrských sítí (výkopy často zasahovaly i do archeologických nalezišť), osazení nových svítidel, mobiliáře nebo informačního systému. Některé ulice a náměstí změnily svůj charakter, například zrušením chodníků nebo naopak rozšířením byla obnovena jejich starší podoba. Ve velké míře byla do městského jádra také navrácena historická kamenná dlažba.