Přejít na: Obsah | Levý blok | Konec stránky

Památky UNESCO - historické jádro Českého Krumlova

Historické jádro Českého Krumlova

Historické jádro města bylo na Seznam světového dědictví zapsáno v roce 1992 v rozsahu městské památkové rezervace. Centrum s početným souborem významných architektonických památek vytváří z Českého Krumlova mimořádně hodnotný, intaktně dochovaný celek středověkého rezidenčního města, které se rozvíjelo od 13. století podél meandrů řeky Vltavy ve vazbě na nejmocnější český panský rod Rožmberků. Město si uchovalo původní urbanistickou strukturu a je pozoruhodné velkým množstvím dochovaných pozdně gotických, renesančních a barokních měšťanských domů. Jeho hodnotu podtrhuje mimořádně dramatická terénní situace, skladba architektonických dominant a nenarušená vazba na okolní krajinu. Gotický hrad vybudovaný na protáhlém skalním ostrohu nad řekou byl velkoryse renesančně přestavěn na zámeckou rezidenci, jež byla dotvořena v barokním období. Půdorysná dispozice, hmotová skladba i historické interiéry, architektonické detaily, stejně jako rozsáhlé zahrady představují stavební vývoj od 13. do 19. století.

Počátkem 90. let 20. století vstoupil Český Krumlov do období politických změn ve stavu, kdy si převážná část stavebního fondu historického centra ještě uchovávala vysokou míru autenticity, ovšem technický stav budov byl nezřídka havarijní. Tristní stav byl způsoben hospodařením uplatňovaným během 50 let komunistického režimu. Navzdory tomu, že byl Český Krumlov již od roku 1950 veden v tzv. Rezervační knize a v roce 1963 bylo historické jádro prohlášeno za městskou památkovou rezervaci, bylo pro dobu reálného socialismu příznačné, že jeho záchrana se soustředila na obnovu jen vybraných částí (například Horní ulice, Hotel Růže), zatímco ostatní části byly bez jakékoliv údržby ponechány samovolnému chátrání.


Politický převrat dal šanci na záchranu chátrajících částí města, na druhou stranu nově se rodící politické a hospodářské klima přineslo řadu rizik, které znamenaly reálné ohrožení památkové podstaty historických domů. Vysoký počet paralelně probíhajících rozsáhlých obnov a funkčních adaptací v prvním desetiletí po revoluci (někdy i více než deseti významných objektů najednou) vedl k tomu, že v mnoha případech nebylo v silách pracovníků památkové péče zvládnout dohled nad stavebními úpravami až do úrovně uměleckořemeslného detailu, a často docházelo ke značným ztrátám na autenticitě. Přesto na území městské památkové rezervace nacházíme řadu příkladně restaurovaných objektů, především těch, které jsou ve vlastnictví Českokrumlovského rozvojového fondu a ve správě Národního památkového ústavu. Lze připomenout citlivé úpravy rozsáhlého renesančního městského pivovaru v Široké ulici, kde sídlí Umělecké centrum Egona Schieleho, nebo vzornou konzervaci významného nárožního měšťanského domu čp. 29 v Radniční ulici, která uchovala jeho autenticitu a nesetřela historickou vrstevnatost.


Areál hradu a zámku v Českém Krumlově



Státní hrad a zámek je jedním z nejrozsáhlejších památkových areálů na území České republiky. Je také významnou částí městské památkové rezervace, neboť tvoří téměř 40 procent její rozlohy. Zámek je díky své vyvýšené poloze na skalní ostrožně výraznou dominantou historického jádra. Spolu s gotickým farním kostelem sv. Víta byl prohlášen národní kulturní památkou a je nepochybně jedním z nejcennějších objektů ve městě. Od městské části Latrán směrem vzhůru po skalním hřbetu se rozkládá 5 nádvoří s celkovým počtem 41 budov. V podélné ose navazuje západním směrem zámecká zahrada o výměře 10 ha, na kterou z jižní strany navazuje zásobní zahrada o ploše cca 3 ha. V souboru staveb jsou zastoupeny obytné a reprezentativní hradní a zámecké budovy, objekty hospodářsko- technického charakteru i obytné a měšťanské domy.

V roce 1989 se větší část objektů nacházela v neuspokojivém technickém stavu. Obnově zámeckého areálu je od počátku 90. let věnována maximální péče, vzhledem k velikosti celého areálu jde o dlouhodobý úkol. Přestože převážná část stavebních objektů již byla zrestaurována, některé na obnovu stále ještě čekají. Dokladem vysoké úrovně stavebně-restaurátorských prací je v roce 2002 získaná cena Evropské unie pro kulturní dědictví Europa Nostra za záchranu a vzornou konzervaci unikátního barokního zámeckého divadla. To se v 80. letech minulého století vzhledem k nedostatečné údržbě, vlhnutí a masivnímu rozšíření dřevokazných hub ocitlo na pokraji úplného zániku. Jeho obnova, kterou doprovázely rozsáhlé průzkumy a srovnávací studie, navrátila tuto světově významnou památku citlivým a trpělivým restaurátorským úsilím do nového života a funkční způsobilosti. Obnova se týkala i originální barokní malířské výzdoby jevištní techniky, efektních původních kulis, dekorací, rekvizit a kostýmů. V přiléhajícím obnoveném tzv. renesančním domě se movité divadelní artefakty staly základem působivé muzejní expozice.

V roce 2008 obdržel zámek opět cenu Europa Nostra, tentokrát za konzervace jižní fasády Horního hradu, a to v hlavní kategorii – realizace. Oceněna byla především forma citlivého přístupu k obnově historické památky. Na záchranu původních stavebních prvků a autentických materiálů bylo použito tradičních stavebních řemesel a technologií. Přenesením restaurátorské metody a etiky, dosud užívané jen pro umělecká díla, do oblasti péče o stavební památky uplatnili realizátoři obnovy fasád zámku zcela nový trend v české památkové péči. Zaslouženou pozornost návštěvníků si vydobyla v roce 2010 nově otevřená originální expozice zámeckého muzea. Je umístěna v obnovených interiérech dlouho stavebně zanedbaného, nevyužitého a chátrajícího Hrádku, stavebně restaurovaného během posledních 20 let včetně velké věže.

Návštěvníkům je také přístupná barokní zámecká zahrada rozkládající se na ploše cca 110 300 m2. Péči o zahradu, její vzorné památkové rehabilitaci a pečlivé údržbě je věnována značná pozornost a nemalé úsilí. Podařilo se realizovat některé mimořádně významné akce jako například odborně a finančně náročnou obnovu Kaskádové fontány, včetně záchrany její sochařské výzdoby a obnovy funkce. Jedním z nejbolestivějších problémů zahrady je technický stav letohrádku Bellárie. Stavba otáčivého hlediště a intenzivní divadelní provoz znemožňují prostorovou rehabilitaci parteru letohrádku, rekonstrukci cestní sítě a odpovídající vegetační úpravy. Restaurátorské práce prozatím probíhají v interiéru, kde byly restaurovány barokní malby, kuchyně v suterénu se systémem výtahů a vertikálně posuvných stolů.