Přejít na: Obsah | Konec stránky

Výměna střešní krytiny

Otázku výměny střešní krytiny není správné omezit pouze na výběr vhodného typu. Pozornost je potřeba věnovat i mnoha dalším hlediskům, samozřejmě včetně funkčnosti.

Pro kvalifikovanou obnovu střech platí to samé jako pro obnovu jakékoliv jiné části historické stavby: návrh by měl být podložen znalostí konkrétní historické situace a vědomím toho, co je v daném případě hodnotou hodnou zachování. Položíme-li si otázku, v čem spočívá kulturní hodnota historických střech a co proto má být předmětem jejich ochrany, můžeme připomenout následující okruhy: Střechy jsou významným prvkem kulturní krajiny. Střechy spoluvytváří prostředí historických sídel. Někdy se v této souvislosti ne zcela přesně mluví o „střešní krajině“. Střecha je součástí architektonické kompozice průčelí.

  • Pro vnímání střechy je důležitý nejen tvar, ale i barva a struktura povrchu. Například nahrazení pálené krytiny měděným plechem citelně poškodí vzhled stavby. Problém je nejen v odlišnosti materiálů (keramika x plech) a struktury (skládaná kusová krytina x hladký plech), ale i barvy (červená x černá). V minulosti se s výtvarnou motivací natíraly i plechové střechy a dřevěný šindel. Šindel byl laciný a proto hojně užívaný i u relativně náročných staveb jako jsou panská sídla. U náročnějších architektur se ale natíral na červeno, aby připomínal dražší pálenou krytinu. Vrací-li památková péče z nějakého velmi dobře podloženého důvodu dřevěný šindel třeba na střechu zámku nebo kostela ve snaze rekonstruovat její „původní“ podobu, je potřeba se zabývat i barevností, jakkoliv se nám to může zdát nezvyklé. Barva střechy je podstatnou součástí architektonického dědictví a je významná i z ryze výtvarných důvodů.
  • Teze, že památky je nejvhodnější udržovat materiály a prostředky, kterými vznikly nebo kterými byly udržovány po rozhodující dobu své existence, platí i pro střešní krytiny. S typem krytiny souvisí charakteristické konstrukční detaily. Například z drážkové krytiny nelze vykrýt vikýře ve tvaru „volského oka“. Druhým hlediskem jsou urbanistické celky. V minulosti se užívala krytina nejdostupnější - tedy místní. Každé sídlo mělo svoji charakteristickou krytinu, která převládala a dávala místu ráz. Můžeme hovořit o souznění krajiny s architekturou. Důležité však je, že kumulace střech stejného charakteru vytvářela vyšší výtvarnou kvalitu. Pro ilustraci si můžeme představit pohled na střechy středomořských městeček. V okamžiku, kdy se tradiční „domácí“ krytina začne nahrazovat krytinami cizorodými, kolorit místa zaniká. Odpovídající tradiční krytiny jsou při péči o střechy historických staveb v principu nenahraditelné.
  • Pro vzhled střechy je důležitá nejen krytina, ale i charakteristické detaily střešního pláště. V některých případech mají použité detaily na vzhled střechy větší vliv než krytina. O co jde? Plech byl v minulosti velmi drahý a užíval se pouze ve výjimečných případech. Klempířské doplňky střešních krytin neexistovaly. S každým typem skládané kusové krytiny jsou spojeny typické detaily jako je řešení úžlabí, řešení zlomů ve střešní rovině, úprava okapu střechy u volných štítů, větrací vikýřky a další. Tyto tradiční detaily jsou nyní vytlačovány plechem. Místo přesahu krytiny se použije plechová závětrná lišta. Zlom střešní roviny se nevykryje kusovou krytinou, ale tvrdě se oddělí plechovým lemováním. Místo měkkých linií se na střechách objevují tvrdé linky. Místo homogenních zvlněných ploch vidíme střechy rozbité na jednotlivá rovinná pole. Závětrné lišty dokáží pokazit pohled na střechy celých měst (Český Krumlov). Problém se násobí užíváním mědi, která černá a vytváří barevný kontrast. Těžko si lze představit, že by se v minulosti po staletí užívalo něco, co se neosvědčilo. Postupným tříbením se dospělo k esteticky i technicky dokonalým řešením. Ostatně dochované příklady jasně prokazují svoji životaschopnost. Trvanlivostí a spolehlivostí jsou srovnatelné s novodobými klempířskými prvky.
  • Problémové ale není pouze nahrazování tradičních detailů střech plechem. Nevhodné je například také užívání montovaných hřebenáčů nebo probarvování pokrývačské malty. Úzké hřebenáče kladené do nebarvené přírodní malty tvoří v obrazu střechy výrazný výtvarný motiv. Montované hřebenáče mají jiný - architektonicky mnohem méně příznivý - tvar i velikost a chybí jim malta tvořící s krytinou harmonický barevný akcent. V některých českých regionech se zejména ve venkovském prostředí užívají betonové tašky již od počátku 20. století. Střechy kryté starou betonovou krytinou se všemi tradičními detaily působí v historickém prostředí mnohem příznivěji než střechy kryté bobrovkami nebo dokonce prejzy s černým oplechováním. V tradičních detailech střech spočívá nezanedbatelná kulturní a technická hodnota, o jejíž zachování je vhodné usilovat.
  • Významné jsou komíny. V Anglii se prý říká, že dům bez komínů je stodola. Některé komíny jsou prosté, jiné měly náročnou výtvarnou formu. Architektonické podobě komínů je potřeba věnovat pozornost, protože historicky a architektonicky adekvátní řešení bohužel není samozřejmé. V poslední době jsme svědky nejen krajně nevhodných úprav komínů na historických stavbách (neomítané zdivo z cementových cihel, absence koruny, vyčnívající hliníkové vložky aj.), ale i jejich úplného odstraňování se zdůvodněním, že po změně způsobu vytápění již nejsou potřebné. Proti tomu lze namítnout význam komínů pro vzhled historických staveb a skutečnost, že komínový průduch pomáhá odvětrávat a odvlhčovat stavbu, takže plní významnou technickou službu i když již neslouží k odvodu spalin.
  • Stejně významným prvkem jsou větrací, případně transportní vikýře. I zde platí, že není vikýř jako vikýř. Podstatné jsou velikost, proporce, počet a poloha na střeše, ale i užité materiály a konstrukce. A také technologický postup provedení. Například pultový vikýř ve střeše kryté bobrovkami nebo prejzy by se měl osazovat až po založení krytiny, aby přesně „zapadl“. Při obráceném postupu, tedy pokud se nejprve osadí vikýř a teprve následně se klade krytina, vznikají hluché plochy, na kterých se potom objeví plech. Vikýř je takový „malý dům“ a vyžaduje stejnou pozornost jako dům. Na vikýři historické stavby se toho dá bohužel zkazit velmi mnoho. Mezi architektonické prvky, které spoluvytváří podobu střechy, patří atiky, štíty, nadstřešní altány, věžičky, korouhvičky či přímo sochařská výzdoba.
  • Na druhou stranu se mohou na střeše objevit technické prvky, které její vzhled méně či více poškozují. Jde o antény, plechové kouřovody, klimatizační jednoty, vzduchotechniku, odvětrávání kanalizace, střešní okna, solární panely a další. Památky a stavby v památkově hodnotném prostředí je nepochybně vhodné před takovým pohledovým znehodnocením chránit. To vyžaduje nejen odmítání nežádoucích prvků, ale pokud existuje přijatelné východisko, také předcházení konfliktu nabídkou architektonicky příznivějších řešení. Například výdechy vzduchotechniky či odvětrání kanalizace lze řešit tak, že se ve vzhledu střechy vůbec neprojeví. Kulturní hodnota střech vězí nejen v tom, co na nich je, ale i v tom, co na nich není.
  • K malebnosti a pocitu autenticity památek přispívá patina, případně stopy stáří (nikoliv rozpadu). Patina má výraznou estetickou a emociální kvalitu. Je proto vhodné se při obnově snažit o její uchování. Platí to i pro střechy. Naši předci se chovali mnohem hospodárněji než my a pálenou krytinu překládaly a doplňovaly, dokud to šlo. Střechy s pálenou krytinou překládanou a průběžně doplňovanou vypadají jinak než střechy s krytinou kompletně vyměněnou. Jiným příkladem je sesedlost starých krovů. Vnímavý člověk pozná většinou již zvenku, zda budova má či nemá dochovaný historický krov. Starý krov se projevuje nejen tvarem, který lze napodobit, ale také  charakteristickým zvlněním střešní roviny a hřebene, které vzniká pouze dlouhou existencí a napodobit je dost dobře nelze. Dokud míra zvlnění nepředstavuje problém z hlediska propustnosti střechy, je zvlnění střešní roviny významnou kulturní hodnotou. Vyrovnávání prosedlých krokví příložkami nelze doporučit s výjimkou případů, kdy k tomu je opravdu zřetelný objektivní důvod.
  • Při výměně pálené střešní krytiny nad volným krovem není vhodné užívat pojistnou hydroizolační fólii. V případě půdních vestaveb je věc složitější. Důvody proč neužívat pojistné hydroizolační fólie jsou následující: Použití fólie architektonicky znehodnocuje interiér krovu. Styk fólie se dřevem (krokev) vytváří příznivé prostředí rozvoj  dřevokazných škůdců. Užití fólie omezuje provětrávání střešní krytiny z vnitřní strany, což je nepříznivé z hlediska její životnosti. Omezení provětrávání může způsobovat také kondenzaci vodní páry. Užití hydrozolační fólie ztěžuje zjistit a opravit poškození střešní krytiny včas. Pojistnou hydroizolační fólií se odvádí voda k pozednici, tedy do nejvíce zranitelného místa konstrukce.