Přejít na: Obsah | Konec stránky

Sanace vlhkosti

Zvýšená vlhkost trápí mnoho historických staveb. Zdroje vlhkosti jsou různé. Může jít o vzlínající zemní vlhkost, spodní vodu, zatékání, prasklou kanalizaci či vodovodní potrubí, kondenzační vlhkost. Zdroje zvýšené vlhkosti nemusí být vidět na první pohled a je třeba je zjišťovat průzkumem.

Také příčiny, které vedou k zavlhávání jsou různé. Často je to špatný stavební stav objektu nebo absence využití. Zavlhnutí může být způsobeno změnou lokálního topení pevnými palivy na ústřední vytápění. Pro spálení jednoho uhláku uhlí je potřeba cca 100m3 vzduchu. Spolu se vzduchem je odváděna komínem i vlhkost. Při přechodu na ústřední vytápění tento nucený odvod vlhkosti zaniká. Problém nedostatečného odvodu vlhkosti z interiéru se násobí osazením těsných oken. Vlhkost se může dostat do zdiva v důsledku utěsnění  dosud prodyšných ploch, kudy se volně odpařovala. Typickým příkladem je zabetonování dosud prodyšných podlah sklepů nebo pokrytí přilehlého chodníku živičným povrchem. Zatékat může střechou nebo vadnými dešťovými svody. Nepříznivé je druhotné navýšení okolního terénu, které vede k zavlhávání zasypaného zdiva. Zejména ve městech může zvýšení výškové úrovně chodníků vést i k přímému zatékání sklepními okénky a domovními dveřmi. Příčinou mohou být poruchy hydroizolace nebo zvýšení hladiny spodní vody.

Současné stavby jsou standardně vybavovány hydroizolacemi. Zavedená praxe současného stavebnictví se promítá i do přístupu k historickým stavbám, u kterých se automaticky navrhují dodatečné hydroizolace. Ne vždy je to ale vhodné. Obnovení funkčnosti historického systému odvlhčení bývá mnohdy účinnější a lacinější než drahé dodatečné hydroizolace. V případě, že příčina vlhkosti je jiná než vzlínající vlhkost nebo spodní voda si navíc odizolováním spodní stavby nepomůžeme. Vložení dodatečné hydroizolace může způsobit řadu poruch, například zavodnění podloží a změnu poměrů v základové spáře. Důsledkem vkládání druhotné hydroizolace do staveb založených na dřevěných pilotách může být jejich zřícení.

Návrh sanace vlhkosti historické stavby je rozumné svěřit specialistům. Vždy by měl být dodržen následující postup:

  • průzkum a zjištění příčin vlhkosti
  • odstranění příčin vlhkosti
  • sanace poškození způsobených vlhkostí

Poznámka k sanačním omítkám:

Sanační omítky nevysušují ani neodsolují zdivo. Nejsou řešením příčin vlhkosti. Díky velkým pórům brání projevům vlhkosti a zasolení navenek. Mají dvě výhody. Ve srovnání s klasickými omítkami lépe snášejí nepříznivé podmínky a brání viditelných projevům spojeným s (mírným) zasolením a zavlhčením zdiva. Jejich životnost je omezená. Po zaplnění pórů ztrácejí funkčnost. Sanační omítky s výjimkou speciálních přípravků nelze použít na mokré zdivo.

Z hlediska památkové péče je aplikace sanačních omítek konfliktní z několika hledisek. Největším problémem je otloukání historických omítek, které je s jejich mechanickou aplikací spojeno. Sanační omítky mají jiné vlastnosti než tradiční omítky, což se projevuje jejich odlišným vzhledem. Mylná představa, že sanační omítky řeší problém vlhkosti, vede k zanedbávání odstraňování příčin. Nevhodná aplikace může působit kontraproduktivně, tedy zadržovat kapalnou vodu ve zdivu.

V případě architektonického dědictví lze užití sanačních omítek doporučit výjimečně tam, kde se historické omítky nedochovaly a nové tradiční omítky se s ohledem na míru zatížení neosvědčily. Příkladem může být fasáda zatěžovaná ostřikem vody z přilehlé komunikace, která se v zimě solí. Preventivní aplikace sanačních omítek není u historických staveb vhodná, zejména pokud by byla spojena s odstraňováním dochovaných omítek historických.