Přejít na: Obsah | Konec stránky

Obnova tradičních omítaných fasád

Obnova fasád patří k nejčastějším pracím a protože je „nejvíce“ vidět, budí nejvíce zájmu. I když se věc zdá jednoduchá, návrh vhodného řešení vyžaduje řadu vědomostí a zkušenost. A také znalost aktuálního názoru na to, jak k péči o historické stavby  přistupovat. Proto by se na návrhu měli podílet specialisté. Při formulování toho, co má být výsledkem, poskytuje bezplatný servis v rámci konzultací Národní památkový ústav. Obvykle je ale potřeba řešit i stavební problémy jako je zvýšená vlhkost, trhliny nebo nesoudržný podklad. Návrh by proto měl zpracovávat kvalifikovaný a zkušený projektant.

V oblasti památkového fondu se setkáváme s různými fasádami. Připomeňme pro ilustraci např. lehké závěsové stěny architektury 60.let dvacátého století, funkcionalistické fasády s keramickým obkladem, fasády dřevěných lidových staveb, fasády budov industriálního dědictví. Je zřejmé, že pro všechny budou sice platit stejné obecné zásady, ale konkrétní řešení se bude odvíjet od charakteru dotčené stavby.

Pro základní představu uvádíme stručný komentář k obnově tradičných omítaných fasád, protože jsou nejběžnější.

Bude vhodné začít upozorněním, že se v  praxi vyskytuje řada chybných stereotypů. Připomeňme nepodloženou představu, že obnova jakékoliv omítané fasády spočívá v nátěru fasádní barvou. Součástí architektonického dědictví jsou totiž také fasády s pohledovými omítkami, u nichž je krycí nátěr hrubou chybou. Správné není automatické upřednostňování vícebarevného řešení. Pro mnoho historických staveb je charakteristická jednobarevnost. Aktuální již není ani představa, že smyslem památkové obnovy je automaticky návrat k (nej)staršímu zjištěnému stavu. Dochovaný stav a přínos 19. a 20. století byly sice v minulosti hodnotově podceňovány, ale v současné době již došly uznání. Na významu nabývá materiálové a technologické řešení, které má na vzhled a způsob stárnutí fasád zásadní dopad. Vypořádat se je potřeba se vzájemnou vazbou omítaných ploch a druhotně obnažených kamenných konstrukcí. V neposlední řadě je také důležité si uvědomit, co všechno je součástí barevného řešení fasád, protože to zdaleka není pouze barevnost omítaných ploch. V úvahu je potřeba vzít barevnou kompozici celého průčelí včetně střech a samozřejmě také barevnost okolní prostředí, např. náměstí.

Pro obnovu tradičních omítaných fasád můžeme formulovat následující teze:

  • Průčelí historických staveb tvoří výtvarný celek, na jehož vzhledu se podílí více složek. Není proto správné ztotožňovat barevnost fasád pouze s barevností omítaných ploch. Návrh barevnosti fasád by měl vycházet z poznání a pochopením vzájemných souvislostí všech částí výtvarné kompozice, a to včetně barevnosti střech, výplní otvorů, konstrukcí zhotovených z kamene, architektonických plastik a dalších prvků.
  • V úvahu je potřeba brát i souvislosti s okolním prostředím.
  • Poznání je zprostředkováváno a rozšiřováno průzkumy. Průzkumy historické barevnosti fasád se nemohou omezit pouze na omítané plochy, ale musí postihnout architekturu jako celek. Je třeba rozlišovat mezi objektivně zjištěnými skutečnostmi, jejich interpretací a formulováním doporučení pro obnovu. Průzkum nenahrazuje zadání obnovy.
  • Smyslem památkové obnovy není automaticky rekonstruovat (nej)starší zjištěnou podobu staveb. Platí to i pro případné rekonstrukce staršího barevného řešení fasád.
  • Architektura 19. a 20. století je významnou součástí našeho kulturního dědictví. Vyžaduje proto pozornost, úctu a péči směřující k jejímu zachování.
  • Základem moderní památkové péče je úcta k dochovanému historickému originálu. Zachování dochovaných historických konstrukcí, prvků a povrchů je prioritním úkolem památkové péče. V případě fasád se to týká nejen dochovaných výplňových prvků, ale i historických omítek a historických povrchových úprav, a to včetně povrchových úprav kamene.
  • Ne každou omítanou fasádu je vhodné natírat fasádním nátěrem. Fasády s pohledovou omítkou se nenatírají. Mezi pohledovými omítkami (omítkami, jejichž povrch má výtvarnou funkci a má být proto vidět) a omítkami, jež předpokládají finální úpravu krycím fasádním nátěrem, je z architektonického hlediska zásadní rozdíl. Pohledové omítky jsou opticky živější než natírané, protože jejich barevnost je tvořena mosaikou různobarevných zrníček písku, kamínků a pojiva.
  • Konstrukce zhotovené z běžných druhů kamene (ostění oken, portály, překlady, konzoly říms a další) stejně jako kamenné sochy byly v minulosti podle souvislostí buď natírány nebo omítány. Pohledové uplatnění povrchu konstrukčního kamene je u starších staveb až na výjimky druhotnou úpravou pocházející z konce 19. nebo (častěji) až 20. století. Při obnově fasád je důležité si uvědomit, že povrchová úprava (barevnost) omítaných ploch, obnažených kamenných konstrukcí a sochařské výzdoby spolu historicky a výtvarně úzce souvisí. Pohledové uplatnění povrchu kamene odpovídá architektonickému názoru konce 19. nebo průběhu 20. století, pro který byla charakteristická jednobarevnost a užívání pohledových omítek (omítek bez fasádního nátěru). Obnova barevnosti by měla být historicky věrohodná, což neznamená nutně návrat k staršímu řešení, ale respektování souvislostí vybrané časové etapy. Zjednodušeně můžeme říci, že pokud se rozhodneme pro starší tradici (např. pro barokní barevnost), měly bychom rekonstruovat i odpovídající povrchovou úpravu kamenných prvků a soch, protože je součástí architektonického řešení, ke kterému se chceme vrátit.  Pokud dáme přednost zažité presentaci povrchu kamenných prvků, potom bychom se měly držet časově odpovídajících mladších úprav fasády. Důležité je si uvědomit, že pohledové uplatnění povrchu kamenných prvků není samozřejmé a je třeba je vnímat v souvislostech.
  • Pro některé stavby a pro některá celá slohová období je charakteristická jednobarevnost fasád. Platí to zejména pro architekturu historizujících slohů. V těchto případech je vhodné na jednobarevném řešení respektovat.
  • K principům moderní památkové péče patří úcta k dochované historické patině a stopám stárnutí. V případech, které jsou odůvodněny estetickou a emocionální kvalitou dochované podoby, je vhodné usilovat o konzervaci existujícího stavu.
  • Materiálovému hledisku je nezbytné věnovat stejnou pozornost jako barevnému řešení a respektování odpovídající barevné škály. Pro výtvarné vyznění fasád mají užité materiály a jejich zpracování klíčový význam. Rozhodnutí, zda obnovit pohledovou omítku či přistoupit k fasádnímu nátěru nebo zda užít nátěr vápenný či silikátový, je v této souvislosti důležitější než výběr konkrétního odstínu.
  • Při obnově památek jsou důvody preferovat odpovídající tradiční materiály a postupy. Pro nátěry fasád, které byly v minulosti obnovovány vápennými nátěry, je vápenný nátěr nejvhodnějším materiálem i v současnosti. Nahrazování vápna jinými materiálovými alternativami není vhodné.

K problematice barevnosti fasád vydal Národní památkový ústav v roce 2009 metodiku: Petr Macek: „Barevnost fasád, průzkum, dokumentace, vyhodnocení a obnova exteriéru historických staveb“, která je ke stažení zde http://old.npu.cz/prur/download/pp/.