Přejít na: Obsah | Konec stránky

Možnosti snižování energetické náročnosti historických staveb - zateplování

Názor Národního památkového ústavu vyjadřuje společné prohlášení s Českou komorou architektů a Státním fondem životního prostředí k problematice podpory opatření směřujících k energetickým úsporám historických staveb z 18. května 2009:

„Česká komora architektů, Národní památkový ústav a Státní fond životního prostředí se dohodly na tomto společném prohlášení k problematice podpory opatření směřujících k energetickým úsporám historických staveb:

Architektura je pro společnost důležitá. Platí to pro soudobou tvorbu i pro architektonické dědictví. Památky uchovávají svědectví o našich dějinách, o znalostech a dovednostech stavitelů i stavebníků, o životním způsobu společnosti, jejímiž jsme dědici. Historické stavby jsou součástí zažitého obrazu našich měst a vesnic, naší kulturní krajiny. Jsou postaveny z jiných materiálů než současné stavby. Mají jiné formy. Právě to je na nich cenné. Jejich kulturní hodnota spočívá nejen v bohatosti dochovaných forem, ale také v tom, co se z nich můžeme dovědět o minulosti. Všechny tyto hodnoty Česká republika uznala přistoupením k Úmluvě o ochraně architektonického dědictví Evropy a zároveň se tím zavázala, že i ona bude na svém území památky, architektonické soubory a místa chránit.

Pokud bychom rezignovali na ochranu specifické podoby kulturních památek a staveb v památkových rezervacích a zónách, hrozí nám, že zničíme právě tu kvalitu, která je pro společnost významná.

Architektonické dědictví je ohroženo chátráním a necitlivými přestavbami. Ohrožuje je ale také mechanické uplatňování požadavku přizpůsobovat historickou architekturu technickým standardům soudobé stavební produkce. Toto nebezpečí je aktuální i v případě snižování energetické náročnosti staveb. Zájem společnosti na úsporách energie je nesporný. Opatření, která k takovým úsporám směřují, jsou potřebná. V této souvislosti ale upozorňujeme, že nepřiměřené prostředky mohou vést v případě architektonického dědictví k jeho poškození.

Shodujeme se v názoru, že snižování energetické náročnosti staveb a zájem na ochraně architektonického dědictví lze alespoň v některých případech skloubit. To však vyžaduje, aby pro specifickou oblast architektonického dědictví byly podmínky „ušity na míru“. Neměly by být podporovány úpravy, které jsou ze své podstaty konfliktní a podpořena by naopak měla být ta opatření, kterými lze dosáhnout energetických úspor bez ohrožení kulturních hodnot. V oblasti architektonického dědictví je potřeba počítat i s malými kroky, individuálními návrhy a hlavně s opravami dochovaných historických konstrukcí a prvků, mezi jinými i okenních rámů.

Architektonickým dědictvím jsou míněny nejen kulturní památky a stavby v památkových rezervacích a zónách, ale všechny stavby, které vyhoví kritériu kvality. Památková ochrana je v České republice výběrová. Z architektonicky hodnotných historických budov, dochovaných sídel a krajiny je památkově chráněn pouze zlomek. Připomínáme proto také odpovědnost za citlivý přístup k nechráněným součástem architektonického dědictví.

Za velmi důležitou považujeme informovanost. Není žádoucí, aby vlastníci byli motivováni k přípravě opatření, která by architektonické dědictví poškozovala a která by u památkově chráněných staveb následně nemohla být povolena. Včasnost a úplnost upozornění na to, co není v oblasti péče o architektonické dědictví přijatelné, může předejít zbytečným konfliktům. Včasná informace o tom, jak postupovat v případě památkově chráněných staveb, může napomoci dobrým řešením.

Česká komora architektů, Národní památkový ústav a Státní fond životního prostředí prohlašují, že chtějí v zájmu ochrany životního prostředí, zachování architektonického dědictví a podpory kvalitní energeticky úsporné nové architektury spolupracovat. Výsledkem této spolupráce by mělo být upřesnění podmínek dotačních programů a metodická pomoc vlastníkům a projektantům."

Ing. arch. Dalibor Borák

Ing. arch. Naďa Goryczková

Ing. arch. Petr Štěpánek, Ph.D.

Komentář k nejběžnějším opatřením opatřením:

Okna

U památkově hodnotných staveb je prioritou zachování existujících historických oken. Jejich tepelně izolační vlastnosti lze významně zlepšit opravou a dotěsněním. U jednoduchých oken je možné přidat druhý rám. V některých případech je dřevěný rám natolik masivní, že snese zvětšení drážky a osazení dvojskla. U dvojitých oken může být řešením výměna vnějších či vnitřních křídel ve prospěch nových křídel s dvojsklem.

Velký význam má zachování špaletových (dvojitých) oken, protože působí na rozdíl od jednoduchých rámů prostorově. Jednoduché okno s dvojsklem není z hlediska vzhledu fasády plnohodnotnou náhradou dvojitého ani pokud má shodné členění. Vedle architektonických předností dvojitých oken je vhodné upozornit také na skutečnost, že u historických staveb od nich můžeme očekávat lepší izolační vlastnosti. Mimo jiné proto, že lépe brání úniku tepla nezateplenou špaletou.

Pro nová okna je důležitý nejen materiál a členění, ale také způsob otvírání, profilace, průřezy, způsob konstrukce členění (příčle, která nese zasklení - lišta vložená do dvojskla), povrchová úprava a barevnost (včetně závěsů).

Zateplení střechy

Zateplení v rovině stropu posledního podlaží je obvykle bezproblémové. Zateplení v rovině střechy se může dostat do konfliktu s ochranou dochovaného historického krovu.

Zateplení podlahy

Historické stavby mají někdy v přízemí, případně v suterénech zachovány památkově hodnotné podlady (terazzo, kamenné a cihelné dlažby, dusanou hlínu aj.). Zateplení se v těchto případech dostává do konfliktu s požadavkem jejich zachování. Potíže mohou nastat i u dveřních otvorů. Technicky nejzávažnější problém se týká vlhkosti. Utěsnění do té doby prodyšného povrchu může způsobit zvlhnutí spodní stavby či zhoršení již tak nepříznivé situace. Tepelnou izolaci vlhké nebo dokonce mokré podlahy či fasády rozhodně nelze doporučit.

Zateplení vnějších stěn

Zateplení vnějších stěn může být realizováno z vnější nebo vnitřní strany. U zateplení z vnitřní strany existuje riziko technických problémů, a proto je okruh staveb, pro které je toto řešení vhodné, omezen. Problémem je, že tepelná izolace vede k promrzání zdiva do větší hloubky a k posunu kondenzační zóny směrem do interiéru, což může ohrozit např. zhlaví dřevěných stropních trámů. Limitem může být také architektonická kvalita interiéru. Vnitřní izolace však může pomoci tam, kde zateplení ze strany z exteriéru nepřipadá v úvahu. Její výhodou je, že nemusí být (na rozdíl od exteriéru) aplikována v rozsahu celého průčelí, což umožňuje např. izolaci pouze jednoho bytu. V současné době se na trhu objevují nové materiály, které jsou pro vnitřní zateplení mnohem vhodnější než pěnový polystyrén.

Vnější zateplování fasád

Vnější zateplování fasád se podstatným způsobem dotýká vzhledu objektů. Při jeho zvažování je nezbytné brát v úvahu nejen dopady na vlastní objekt, ale také na okolní prostředí. U památkově chráněných staveb není přijatelné. Výjimky připadají v úvahu u volných štítů, utilitárních dvorních fasád a v dalších srovnatelných situacích, kdy fasády nemají žádné plastické tvarosloví, hodnotné detaily, ani památkově hodnotné povrchy jako jsou např. keramické obklady funkcionalistických staveb nebo ušlechtilé omítky. Otloukání plastického tvarosloví fasád, originálních keramických obkladů a jiných hodnotných povrchů fasád není správné ani u nechráněných staveb.

U fasád bez plastického tvarosloví může přidání izolační vrstvy nepříjemně zvětšit hloubku špalety nebo porušit uliční čáru. Architektonicky citlivý je také detail soklu. Tloušťka izolantu by měla být korigována architektonickými hledisky. V případě potřeby lze použít materiály, které mají lepší izolační vlastnosti než pěnový polystyrén.

Podstatná je kvalita povrchu a způsob jeho stárnutí. Zachování optických vlastností povrchových úprav je pro prostředí památkově chráněných sídel velmi důležité, a to i u méně hodnotných objektů a dvorních fasád. Materiál a barevnost fasády by neměly být přidáním izolační vrstvy změněny. To znamená, že např. při zateplení nečleněné dvorní fasády činžovního domu z konce 19.století by izolační vrstva měla být opatřena opět masivní vápennou nebo vápennocementovou omítkou.

Solárně-termické kolektory a fotovoltaické články

Solárně-termické kolektory a fotovoltaické články představují pro historické stavby a stavby v historickém prostředí nežádoucí rušivý prvek. Smyslem právní ochrany památkových rezervací a zón je udržet tradiční podobu střešní krajiny bez novodobých technických intervencí. Tento požadavek je plošný, protože z hlediska pohledu na celek historických střech je lhostejné, zda se rušivý prvek objevuje na hodnotném domě či utilitární stavbě. Výjimky přicházejí v úvahu v situacích, kdy k naznačenému konfliktu nedochází. Např u střech garáží ve dvoře nebo u plochých střech poválečných staveb. I zde je ale případnou instalaci kolektorů vhodné zvažovat individuálně a brát v úvahu mimo jiné pohledové uplatnění z významných pohledů z výšky.

Tepelná čerpadla a vytápění pomocí obnovitelných zdrojů

Tepelná čerpadla a vytápění pomocí obnovitelných zdrojů nejsou z hlediska památkové péče konfliktní, pokud nezasahují do vzhledu staveb (např. odkouření).