Přejít na: Obsah | Konec stránky

Krajina, historické zahrady a parky

Při péči o vegetační složku památek zahradního umění je nutné vycházet ze základních mezinárodních dokumentů pro nakládání s památkami, ke kterým se Česká republika svými podpisy připojila.
Jsou to zejména Benátská Charta z roku 1964 (mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel) a Florentská charta z roku 1981 (o ochraně historických zahrad), která v čl. 1 definuje historickou zahradu jako architektonickou a vegetační kompozici, jež je z hlediska dějin nebo umění celospolečensky významná, a jako taková je považována za památku. Tento dokument hovoří i o rostlinném materiálu, coby živé složce kompozice s charakterem pomíjivosti, a tudíž i nutnosti její obměny a specifiky přístupu. Vyjmenovává také jednotlivé prvky architektonické kompozice patřící do zahrady a zcela jednoznačně zdůrazňuje nutnost chápat zahradu a park jako nedílnou součást stavby, která dohromady tvoří hodnotný areál.

Ochrana a obnova takovýchto památek a jejich součástí vyžaduje velmi specifický přístup s cílem zachování co největší autenticity.

Nejvyšší možným oceněním a také ochranou je pro památky zahradního umění zařazení na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (viz Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO z roku 1972).

Historické zahrady a parky na Seznamu UNESCO byly zapsány pro jejich mimořádnou hodnotu a naše společnost je povinna svým chováním a konáním tyto rozeznané hodnoty uchovat i v budoucnu, to znamená zachovat památku tak, aby splňovala daná kritéria. Pro tento účel slouží dokumenty takzvaného management plánu – plánu správy a řízení památky, jenž obsahuje i širší vztahy v okolí a stanovuje limity a omezení, která je nutno dodržet, včetně vymezení a prezentace památky.

V areálech zahrad v Kroměříži – Květná a Podzámecká zahrada je připravena takzvaná vzorová obnova, která bude završením projektu Národního centra zahradní kultury. Tento projekt nabídne kromě vzorové památkové obnovy i pestrou škálu aktivit vhodných pro památku UNESCO, zároveň se stane metodickým, odborným a vzdělávacím centrem.

Velmi důležité je adekvátní terminologie, ať se již vztahuje ke kompozičnímu popisu, či obnovným procesům v projektech zahrad a parků. Současná doba téměř nikdy nepracuje s často nesprávně používaným termínem rekonstrukce, ale spíše využívá adaptaci, asanaci, evokaci, konzervaci, regeneraci, rehabilitaci, renovaci, reminiscenci, restituci a stabilizaci.

Tvorbu i obnovu zahrad a parků je nutno vždy chápat jako dlouhodobý a stále se vyvíjející proces, během kterého se pracuje s velmi proměnou živou složkou a výsledkem je souborné umělecké dílo. Stavební podstata precizovaná v řemeslných detailech se zde snoubí a vhodně doplňuje s vegetační součástí obohacenou i o faunu tak, že vytvářejí jeden kompoziční celek.

Pro údržbu, konzervaci, restaurování či rehabilitaci najdeme určitý základ a návod opět ve Florentské chartě. Z jednotlivých článků jednoznačně vyplývá nezbytnost kontinuální údržby všech prvků historických zahrad/parků, včetně architektonické a sochařské složky a mobilních prvků, které tvoří jejich výzdobu.

Historické zahrady a parky musí být uchovány v odpovídajícím prostředí a ekologické rovnováze. Sem řadíme i infrastruktury, jako jsou cestní síť a parkovací plochy, technické sítě, včetně zavlažování, oplocení a vybavenost.

Jakékoliv práce nelze zahájit bez předchozího shromáždění výchozích podkladů. V rámci přípravy projektu obnovy památky zahradního umění (prohlášené za kulturní, nebo dokonce národní kulturní památku) je vhodné postupovat dle památkového záměru, který vychází ze stavebně historického průzkumu daného objektu. V současnosti by již měla být samozřejmou součástí základního výchozího materiálu i zahradní archeologie. V návaznosti na zmíněné podklady je vypracována studie, která je posléze rozpracována do prováděcí dokumentace. Celkový projekt je možné etapizovat a uskutečňovat dle možností časových a finančních. Po celou dobu zpracování dokumentace a ve všech krocích realizování jednotlivých dílčích kroků je nutné vše konzultovat (vlastník, či jeho oprávněný zástupce) se zástupci památkové péče. Již v době realizace obnovy musí být zřejmé jak bude prováděna následná údržba památky zahradního umění. Tyto návazné a průběžné práce jsou nezbytné k udržení dosažených obnovných cílů a není možné je zanedbat nebo zcela pominout. Předem také musí být známo využití kulturní památky (odborné, kulturní a volba vhodných návštěvnických aktivit). Následná dobře zvolená prezentace památky je součástí strategie života obnovovaného areálu, jehož součástí je i historická zahrada či park.

Zkušenost posledních desetiletí prokázala, že je nutné provádět pravidelnou informační kampaň týkající se území historických zahrad a parků tak, aby byla jak odborná, tak i laická veřejnost včas a dostatečně informována o stávajícím stavu, záměru obnovy a následném využití těchto cenných ploch. Informace musí obsahovat i vysvětlení z jakých důvodů rehabilitační zásahy nevracejí památku zahradního umění do stavu v době jejich vzniku.

Je pravděpodobné, že současnost se sebou přináší i nutnost funkčních změn historických zahrad a parků, ty jsou možné, avšak jejich míru je nutno citlivě zvažovat.

V případě, že historická zahrada zcela zanikla, nebo jsou v současnosti dochovány jen její torzální vývojové zbytky, má obnova místa charakter evokace.

Opomíjeným, avšak velmi důležitým faktem bývá dostupnost areálů historických zahrad a parků spojená s režimem jejich uzavírání, jako nezbytné se jeví přesně vymezená doba otevření a pravidelné večerní a noční uzavírání, nejlépe s ostrahou. Pro zahrady a parky je také nezbytný návštěvní řád se stanovenými sankcemi, pokud to povahu situace bude vyžadovat a určením zodpovědné osoby.