Přejít na: Obsah | Konec stránky
Technické dědictví – jeho ochrana a hodnoty

Industriální dědictví – jeho ochrana a hodnoty

Technické a industriální dědictví je jednou z významných složek památkového potenciálu České republiky, zejména dochované areály z industriálního období, z nichž některé patří dokonce k evropským unikátům.

S průmyslovým a technickým dědictvím se na našem území můžeme setkat na každém kroku – ať v podobě dochovaných objektů a areálů, či unikátních technologických zařízení. Téměř v každé obci české republiky zůstaly alespoň stopy po pivovarech, mlýnech, cukrovarech nebo textilkách. Tento svébytný stavební fond, který dnes už vnímáme jako neodmyslitelnou součást měst i krajiny, je ale především dokladem naší vyspělé technické a průmyslové minulosti.

Dochované technické dědictví představuje pro člověka 21. století určitou sebereflexi. Je připomínkou bouřlivého vývoje vědy, výroby i techniky – odvětví, která podnítila výstavbu mnoha unikátních průmyslových komplexů s nepřebernou škálou průkopnických technologií, a ovlivnila tak rozvoj společnosti nejen v českých zemích, ale v širších souvislostech západ i východ Evropy.

Technické památky jsou velmi specifickým, a lze říci i nejzranitelnějším oborem památkové péče. Stále totiž nejsou zcela doceněny, a tak zejména pozůstatky industriální éry – mnohdy unikátní tovární komplexy – živoří bez zájmu na okrajích měst.

Záchrana tohoto bohatství netkví jen v prohlášení za kulturní památku. Na mnohých příkladech lze demonstrovat, že prostřednictvím kultivované obnovy a nového využití i nechráněných lokalit lze zapojit průmyslové objekty do současného života.

Technické dědictví je významnou součástí potenciálu k návrhům pro zápis na Listinu světového dědictví UNESCO. Témata, která jsou pro nominaci vybrána – Třeboňské rybnikářské dědictví, Papírna ve Velkých Losinách, Industriální soubory v Ostravě, Horský hotel a televizní vysílač Ještěd, Žatec – město chmele a nově Hornická kulturní krajina Krušnohoří – velmi dobře reprezentují tento segment památkového fondu a jeho pestrost.

Osud jednotlivých objektů, areálů i opuštěných průmyslových území není jen v rukou památkové péče – představuje především výzvu pro konání místní samosprávy, investory i citlivé projektanty. Je ovšem také apelem na nejširší veřejnost.

Záchrana technického dědictví se stává v současné době skutečně prioritou.

Ing. arch Eva Dvořáková