Přejít na: Obsah | Konec stránky

Chraňte svého patrona

Chraňte svého patrona aneb novodobý příběh barokní sochařské památky sv. Jana Nepomuckého

K početně nejvýznamnějším a také často umělecky nejhodnotnějším barokním památkám v krajině náleží sochy a sousoší českého zemského patrona sv. Jana Nepomuckého. Generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna a pravděpodobný zpovědník královny Žofie Jan z Pomuka, respektive Jan Nepomucký, byl významnou historickou osobností. Z politických důvodů dne 20. března 1393 z vůle českého krále Václava IV. zemřel umučením a jeho tělo bylo svrženo z Karlova mostu. Úcta k mučedníkovi se rozvinula již brzy po jeho smrti provázené zázraky. Už koncem 15. století je považován za blahoslaveného, jak o tom svědčí nápis na kalichu z roku 1480 zmiňovaném v inventáři svatovítského pokladu. Ostatně  právě v okruhu svatovítské kapituly, která pečovala o Janův hrob, byla úcta v 15. a 16. století nejsilnější. Kult sílil především v souvislosti s rekatolizačním úsilím. První kostely zasvěcené Janu Nepomuckému se objevují ještě před vlastní beatifikací martyra. Již v roce 1660 stál na místě Janova domku v Nepomuku kostel se Škrétovým oltářním obrazem. Oficiálního povolení úcty se dostalo mnohem později, v roce 1721 blahořečení a následně v roce 1729 svatořečení. Kult se rozšířil po celé Evropě i v zámoří. Součástí snah o kanonizaci a výrazem osobní úcty dárce se stala první socha světce instalovaná roku 1683 na Karlově mostě. Sochu objednal hrabě Matyáš Wunschwitz, který zadal zhotovení sádrového bozzeta vídeňskému sochaři Mathiasovi Rauchmillerovi. Autorem dřevěného modelu byl významný barokní sochař a zakladatel sochařské dílny Jan Brokoff. Odlitek v bronzu pak vznikl v Norimberku rukou Wolfa Hieronyma Herolda. Bozzeto se zachovalo spolu s drobným cestovním oltáříkem ve sbírce Národní galerie a Brokoffův model v kostele sv. Jana na Skalce v Praze. Z výtvarného hlediska měla statue mimořádný ikonický význam pro způsob Janova zobrazování, který je zde představen jako kanovník (černá dlouhá klerika, bílá kratší rocheta, krátká kožešinová almuce, biret) s kratším vousem a krucifixem v náručí. Socha sama byla uctívaná jako milostná.

Právě sochařské kamenné památky věnované tomuto světci vrostly do volné krajiny i prostranství vesniček, městeček i měst. Patron šťastného návratu střežil rozcestí, bděl na mostech, můstcích i lávkách jako ochránce proti vodnímu živlu, ochránce mostů a patron mlynářů, vorařů a dalších povolání spojených s vodou. Na náměstích i zahradách, v blízkosti kostelů jako patron zpovědního tajemství se těšil úctě také jako ochránce dobré pověsti i proti pomluvě.

Bohužel řada z těchto míst svou dominantu ztratila, v lepším případě byly sochy převezeny do bezpečí depozitářů či přestěhovány do obydlené oblasti, v horším se však staly cílem zlodějů a zmizely. Na místě často zůstal osiřelý podstavec (obr. č. 1). Místní názvy U Janíčka, U Johánka přetrvávají dále a dokládají vřelý vztah obyvatel. Absencí patrona však zůstávají bolestivou otevřenou ranou v české krajině.

Motivem krádeží se jeho sochy stávají z jiného důvodu než z touhy získat ochranu zemského patrona. Osamělé ve volné krajině jsou snadným cílem. Překážkou je snad jen váha a rozměrnost, posvátná úcta chybí. Některá sousoší byla proto „jen" očesána o součásti, zdobné prvky a ikonografii rozvíjející doprovodné figury. Příkladem jsou odcizení a šťastně navrácení andílci ze sousoší ve starobylé obci Studenec u Horek, datovaného nápisem na podstavci k roku 1732 (obr. č. 2 – 5). Jan byl ochuzen o své andělské průvodce, první držel atribut krucifixu, druhý s gestem Tacui (latinsky „mlčel jsem“), ukazováčkem položeným na ústech, chápaným jako výtvarně vyjádřená připomínka svátosti zpovědního tajemství, nesl zavřenou knihu se zámkem, který symbolicky rozvíjí význam gesta Tacui. Obě postavy byly ze sousoší odlomeny od kotníků. Jiným prvkem odkazujícím k zázračnému zachování živé tkáně jazyka po otevření hrobu světce před jeho beatifikací jako důkazu nevyzrazení zpovědního tajemství nacházíme v symbolickém tvaru jazyka často v kartuších či prezentovaného v monstranci držené anděly. Dalším motivem ikonografie rovněž hojně prezentovaným skrze anděly bývá obraz či reliéf Palládia země české, Panny Marie Staroboleslavské, které Jan jako významný mariánský ctitel podle varianty legendy věnoval poslední pouť těsně před mučednickou smrtí.

Téměř bez výjimky byly sochy dekorovány svatozáří složenou z pěti hvězd, zpřítomňujících pět světel zjevených kolem těla martyra po jeho vhození do Vltavy. Zmizení většinou kovových doplňků z řady sochařských památek je spíše dokladem vandalství. Příkladem převzetí kompozice Brokoffovy sochy je statue odcizená v Čímyšli, datovaná na podstavci k roku 1776 (obr. č. 6 – 9) a dále stranově převrácený typ v polychromované soše v Jablonci nad Jizerou (obr. č. 10 – 12). Z bohatství legendických příběhů čerpají reliéfní zobrazení na soklech či v kartuších, např. poslední věštecké kázání před Janovým skonem, ve kterém dle legendy předpověděl zkázu církve, potrestání hanobitelů Janova hrobu v katedrále sv. Víta, zpověď královny Žofie.

Mimořádná úcta přetrvávající staletí ani pozdější státní ochrana děl se statusem kulturní památky České republiky neubránila němé Johánky před ukradením, mnohdy doprovázeném okolnostmi srovnatelnými s mučením jejich představitele.

Jednu ze zvlášť brutálních metod krádeže vypracovala organizovaná skupina, která objížděla východní Čechy s nákladním autem, jehož korbu vystlanou matracemi, využívala s pomocí fyzikálních zákonů k samonaložení soch, kdy prudkým nárazem do podstavce docílili jejího pádu na korbu. Jedním z mnoha případů je socha sv. Jana Nepomuckého na území vesnice Kostelec v okrese Jičín. Nádherná kvalitní práce z dílny Josefa Jiřího Jelínka vznikla kolem roku 1730. Při pokusu o krádež kostelecké sochy v roce 2004 se záměr zlodějů nevydařil a socha se pádem na zem roztříštila na kousky (obr. č. 13 – 14). Symbolicky tak sdílela osudové odhodlání svého mučedníka. Péčí zastupitelů obce Kostelec pánů Lukáše Velarta a Vlastimila Hartmana se téměř všechny úlomky dostaly do dílny restaurátorky Markéty Havlínové-Novotné. Po čtyřech letech se obci podařilo získat státní příspěvek MKČR na restaurování podstavce i sochy, kterého se ujali restaurátoři Petr Gláser, Markéta Havlínová-Novotná a Petr Novotný. Záměr rekonstrukce původní podoby, u vědomí chybějících částí, vyžadoval oporu v kvalitní dokumentaci. Skutečný poklad představoval archivní předválečný snímek fotografa Durase ve fotoarchivu Národního památkového ústavu v Praze (obr. č. 16). Jeho přínosem bylo kromě zaznamenání řady ztracených detailů i zachycení stavu ještě před odcizením girland, zdobících původně sokl sochy a také časové určení ante quem úpravy pravé extaticky vztažené ruky světce s krucifixem. Můžeme se jen hypoteticky domýšlet, zda k poškození sochy nedošlo po roce 1918, kdy zpolitizovaným výkladem postavy mučedníka Jana Nepomuckého jako záměrného Habsburky propagovaného protipólu Mistra Jana Husa, došlo k fanatickému ničení řady tzv. habsburských památek. Přesto byla dokumentace pro takovou potřebu málo detailní. Novější barevné fotografie zaznamenávaly sochu z odstupu několika metrů z jednoho pohledu, a proto vypovídací hodnotu pro potřebu náročné rekonstrukce a doplnění chybějících částí zcela postrádaly. Výmluvné záběry (obr. č.17 – 22) dostatečně prezentují skládankový úkol, se kterým se restaurátoři museli vypořádat. Chybějící partie byly na základě hliněného modelu nahrazeny materiálovou kopií dílů (obr. č. 23). Jelínkovská sochařská dílna používala v 18. století ve východních Čechách téhož hořického pískovce z lomu v Podhorním Újezdu. Příběh končí dobře, socha sv. Jana Nepomuckého (obr. č. 24 – 27) bude znovu usazena na původním místě snad již u příležitosti svatojánského svátku 16. května 2011. Způsob, jakým se zhostil kostelecký starosta a jeho spolupracovníci nelehkého úkolu, je výjimečný a zaslouží náš obdiv.

Závěrem bych ráda zdůraznila, že výše uvedené příklady ukazují dobře mimořádný význam kvalitní fotodokumentace při ochraně a záchraně památek. Fotografie je nenahraditelná slovním popisem či kresbou a jako pádný důkaz funguje také při soudních jednáních o vydání zavlečených památek do zahraničí. Bez fotografie nelze zadat odcizené památky v policejní databázi PSEUD, nelze pak ani úspěšně hledat na českém i zahraničním trhu starožitnostmi, kde se sochařská a malířská díla odcizená z českých a moravský kostelů a prostranství běžně objevují.

Proto Vás, milí čtenáři, pěkně prosím: chraňte své patrony preventivně svou bedlivou pozorností, fotografujte a dokumentujte a společně doufejme, že tyto podklady – poklady nebudou nikdy třeba!

Text: Šárka Radostová

Galerie fotografií

Chraňte svého patrona aneb novodobý příběh barokní sochařské památky sv. Jana Nepomuckého

Možnosti řazení
|< < 1 2 3 >|

1) Architektonický podstavec po krádeži sochy sv. Jana Nepomuckého, Opatov, o. Svitavy, kulturní památka rejstř. č. ÚSKP 13256/36-3240

:: snímek z r. 2004
foto: Šárka Radostová

2) Sousoší sv. Jana Nepomuckého, stav před krádeží, statue datována nápisem na podstavci k roku 1732, kulturní památka rejstř. č. ÚSKP 39778/36-2791, Studenec, okres Semily

foto: Fotoarchiv NPÚ

3) Soška andílka s gestem Tacui ze sousoší sv. Jana Nepomuckého ze Studence, datace 1732, kulturní památka rejstř. č. ÚSKP 39778/36-2791

:: Policejní dokumentace po zabavení odlomené části památky

4) Soška andílka s krucifixem ze sousoší sv. Jana Nepomuckého ze Studence, datace 1732, kulturní památka rejstř. č. ÚSKP 39778/36-2791

:: Policejní dokumentace po zabavení odlomené části památky

5) Sousoší sv. Jana Nepomuckého ve Studenci, stav po vrácení odcizených sošek, kulturní památka rejstř. č. ÚSKP 39778/36-279

foto: Fotoarchiv NPÚ

6) Socha sv. Jana Nepomuckého, Čímyšl, okres Jičín, stav po opravě provedené v roce 2003

:: Socha dokumentující šíření kompozičního vzoru Brokoffovy sochy na Karlově mostě v Praze, statue je datována na podstavci rokem 1776, v roce 2004 byl podán na Ministerstvo kultury ČR návrh na prohlášení sochy kulturní památkou ČR.
foto: Radovan Chmel

7) Lokalita po provedené krádeži sochy sv. Jana Nepomuckého z Čímyšle v roce 2005, řízení o prohlášení kulturní památkou bylo kvůli krádeži zastaveno

:: snímek z r. 2005
foto: Radovan Chmel

8) Lokalita po provedené krádeži sochy sv. Jana Nepomuckého z Čímyšle v roce 2005

:: snímek z r. 2005
foto: Radovan Chmel

9) Socha sv. Jana Nepomuckého z Čímyšle v policejním depozitu po zabavení památky

:: Policejní dokumentace, 2005
foto: Policejní dokumentace

10) Polychromovaná socha sv. Jana Nepomuckého datovaná na soklu rokem 1776, kulturní památka rejstř. č. ÚSKP 27748/36-2560, Jablonec nad Jizerou, o. Semily

foto: Fotoarchiv NPÚ
|< < 1 2 3 >|